Pátek – třetí závodní den, třetí kolo

Už nás ani nepřekvapuje, že na startu fučí. Tentokrát ale tolik, že vyčkáváme. Pak vypisují kolo. Opět vyčkáváme. Přepisují task. Opět vyčkáváme…a tak to šlo dokola, až z toho mám spálená ramena od sluníčka. Meet director se rozhoduje, že když nemá dostatek odvážných předletců, půjde letět on. A tak nám dokazuje, že se start dá přežít a naše závoďáky jsou dostatečně rychlé na to, abychom letěli. Je z toho 62 km dlouhé kolo, klikatice více méně po větru. Na trati tentokrát nebylo nic složitého, jen na dokluzu to někteří „rychlíci“ opět přehnali a seděli před páskou. Já dolítávám s Renčou a Elisou v patách, ale přede mnou už je v cíli opět Seiko. Kolo vyhrál ital Joachim Oberhauser pár sekund před Urbanem a Aljažem. Vypadá to, že jejich prototypy Niviuku začínají fungovat…tak se snad mám na co těšit na příští sezónu :-) V prvních pěti minutách dolítá do cíle asi 60 lidí, což dokazuje, jak vyrovnaná a vysoká je tu úroveň pilotů. Začínám si uvědomovat, že tady opravdu bude úspěch vejít se do první stovky v závodě…ale zní to strašně.