"Z reality není úniku, tak se držím svýho doutníku," vybavuje se mi v hlavě nápis, který jsem si dnes ráno přečetl nastříkaný sprejem na zdi v okrajové čtvrti Košic, když srbský úředník v budce u závory požaduje 3220 dinárů (asi 41 Euro) za použití 240km dálnice mezi Bělehradem a městem Niš. Sotva 20km východně od města Niš směrem na Bulharsko, kde se v dubnu konal první závod letošní série Světového poháru, leží na úpatí 1000 metrů vysokého hřebene vesnička Sičevo, pod níž se do úzkého údolí zařezává řeka Nišava.



    "Je přece léto," říkají s úsměvem místní a i přes nadmořskou výšku 450 metrů je ve vesničce vedro k zalknutí. Naštěstí už jejich předci odedávna stavěli domy tak šikovně, že je v nich mnohem nižší teplota než venku, a to i bez energeticky náročné klimatizace.

Sobota 2.7.2005
    "Jestli se ti u nás líbí, tak my tě tady oženíme, když ještě nemáš rodinu," konstatuje naprosto věcně paní domácí a podává k snídani čerstvý sýr, vajíčka od domácích slepic se žloutkem tmavé barvy a zvláštní chlebové tyčinky (pirožky) z mouky, oleje a vajec. Samozřejmě nechybí ani čerstvě nadojené mléko od sousedovic krávy.

    Venkovní teplota přes noc klesla na příjemných 25 stupňů a obloha je od rána souvisle zatažená. Silný severozápadní vítr žene mraky přes hřeben nad vesnicí a z obou stožárů na vrcholu Gradac je vidět jenom jejich dolní třetina. Navíc začíná drobně pršet a dnešní registrace pilotů tak může probíhat poklidným tempem celý den, který měl být původně vyhrazen tréninkovým letům. Každopádně se ubytováním závodníků počet obyvatel vesničky určitě zdvojnásobil.

    "Pak na to budu mít sotva minutu a nemusel bych to za tak krátkou dobu vymyslet," obhlíží jeden z pilotů ustaraným zrakem přistávačku na fotbalovém hřišti, které na konci padá strmým srázem do hloubky přes 200 metrů dolů k řece. Během jediného fotbalového zápasu tady musí přijít místní fotbalisté tak o deset nebo dvacet míčů.