Leží doma děda na smrtelné posteli, pustili ho domů na těch posledních pár dnů a vypadá to, že konec už brzy přijde. Najednou pomalu otevře oči, začichá a ptá se:
„Bábo, ty smažíš koblihy?“
„Jo, smažím.“
Děda v sobě sebere poslední síly, vyplazí se nesmírně ztěžka z postele do kuchyně, už už natahuje ruku po talíři s koblihama a najednou PLESK!
Bába ho praští přes ruku a říká: „Kuš dědku, ty jsou na pohřeb!“